K základním příznakům hyperkinetické poruchy patří hyperaktivita (nadměrná pohyblivost, divokost, problém vydržet v klidu), porucha pozornosti (dítě se nesoustředí, dělá chyby z nepozornosti) a impulzivita, které se vyskytují dlouhodobě a v míře, která je nepřiměřená věku dítěte. Pro diagnózu je nutné, aby byly současně přítomny poruchy pozornosti a hyperaktivita, obvykle společně s impulzivitou. Hyperkinetické poruchy lékaři dělí na dva typy: poruchu aktivity a pozornosti a hyperkinetickou poruchu chování.
Projevy hyperkinetické poruchy
V mnoha případech jsou tyto děti nápadně neklidné a ukřičené již v kojeneckém věku, mívají problémy s usínáním. Některé pospávají během dne, v noci jsou naopak čilé, dožadují se pozornosti. V předškolním věku u těchto dětí dlouho trvala fáze vzdoru, během které se vyskytovaly výrazné záchvaty vzteku. Ve školce bývají popisovány jako nadměrně divoké, neukázněné, někdy agresivně reagují v situacích, když se musí něčemu podřídit proti svému přání nebo si něco odepřít. Rychle střídají hry a zájmy, mohou ostatním kazit společné hry nebo ničit hračky. I v cizím prostředí obvykle ztrácejí zábrany, pobíhají po místnosti, lezou po nábytku, jen krátkodobě se dají usměrnit. Problémy v chování vystoupí do popředí při nástupu do první třídy a najednou se musí podřídit školnímu režimu, dodržovat pravidla v chování, soustředit se na výuku a práci v hodinách.
Hyperaktivita
Školní děti bývají nápadně pohyblivé a neklidné. Jejich zvýšená aktivita však nevede k zvládnutí většího množství úkolů. Obtížně sedají usměrnit, nedokáží delší dobu klidně sedět, vrtí se na židli, vstávají, u ničeho déle nevydrží, ve vyučování někdy mají nutkání vstát z místa a procházet se po třídě. Bývají hlučné, upovídané, ruší spolužáky, obvykle je nebaví aktivity, při nichž je nutný klid a ticho. Hyperaktivita obvykle vede u dítěte k menší únavě, než bychom čekali, děti mohou mít problém s usínáním. U adolescentů nebo u dospělých mohou být přítomny pouze pocity neklidu, nervozita, neschopnost setrvat u sedavých aktivit.
Porucha pozornosti
Děti mají pravidelně problém se soustředěním, jejich pozornost se snadno odpoutá, vše je rozptýlí, dělá jim problém dokončit úkoly, které vyžadují dlouhodobě soustředění a trpělivost. Pracují povrchně, dělají mnoho chyb z nepozornosti, jejich prospěch bývá nevyrovnaný, celkově však známky bývají horší, než odpovídá jejich inteligenci. Ve svých věcech obvykle nemívají pořádek, stále něco hledají a zapomínají, ztrácejí školní pomůcky. Děti často nevěnují pozornost úpravě svého zevnějšku (neupraví si oblečení), mívají v nepořádku školní knihy a sešitech, nedokáží si udržet pořádek ve svých hračkách. Špatně se soustředí při rozhovoru s dospělými. Rodiče mívají pocit, že je dítě „nevnímá“, povinnost se mu musí několikrát opakovat.
